Běloveští dobrovolní hasiči navštívili své italské kolegy

 Běloveští dobrovolní hasiči navštívili své italské kolegy

    listopad 2008

Další fotografie: zde.

O kráse Jižního Tyrolska nepochybuje zřejmě nikdo, kdo alespoň jednou projížděl za dobré viditelnosti po dálnici z Rakouska do Itálie přes Brenner. Jižní Trolsko získala Itálie po porážce Centrálních mocností v 1. světové válce od rozpadajícího se Rakouska-Uherska. Do té doby patřil region už od středověku k Tyrolsku a dodnes se mu říká Jižní Tyrolsko. Úředním jazykem je v této autonomní oblasti proto vedle italštiny také němčina. Zástupci dobrovolných hasičů Běloves (velitel sboru - Pavel Punar, Jiří David) a jejich příznivci (Zbyněk Bujárek a Miroslav Vodička) podnikli do této malebné části Itálie soukromou expedici. Během své cesty se jim podařilo navázat kontakt s tamějšími hasiči a navštívit tak zemskou hasičskou školu v Jižním Tyrolsku, což jim umožnilo konfrontovat organizaci hasičské služby u nás a v Itálii.

Škola tvoří ohromný komplex, který byl vybudován nákladem bezmála 35mil € v areálu bývalého pivovaru. Hasičské výcvikové středisko se údajně budovalo celých 6 let a dokončeno bylo v roce 2002. Na území Jižního Tyrolska, které má rozlohu cca 740 000 ha, žije cca 451 tis.obyvatel. Rozdíl v nadmořské výšce terénu je též úctyhodný - od 200 m.n.m.v údolích, do 4000 m.n.m na vrcholcích Alp. Na celém území přesto působí vedle 306 dobrovolných hasičských sborů pouze jeden profesionální hasičský sbor. Dobrovolní hasiči však mají v italském systému zcela jiné postavení. Dle slov Pavla Punara právě na dobrovolných hasičích spočívá veškerá zodpovědnost. Jinými slovy, členové jejich dobrovolných hasičských sborů musí ovládat vše, co u nás zabezpečují profesionální hasiči.

Rozsahu požadovaných znalostí a dovedností tedy odpovídá i materiálové vybavení celého areálu, ve kterém probíhá jak teoretická výuka, tak praktický výcvik. Hasiči jsou proškolováni v oblastech a v krizových situacích, které musí při své činnosti zvládnout. Škola poskytuje pro své frekventanty také solidní sociální zázemí. Zvědavé návštěvníky celým areálem provedl pan Stefan Pichler z hasičského sboru obce Tisens a pan Luis Oberkofler, okresní inspektor, který na této hasičské škole i působí. Učebny jsou pro  výuku vybaveny nejmodernější výukovou technikou s promítacím sálem, projektory a trojrozměrnými modely požárních prostředků. K výuce a k ověřování praktických dovedností slouží několik učebních polygonů, které dokáží nasimulovat skutečnou atmosféru při nelehkém zvládání kritických situací v terénu. Nadarmo se neříká - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Návštěvníci tak mohli nahlédnout do železobetonového tunelu cca 100 m dlouhého, s uzavíratelnými vraty, ve kterém probíhají hasební zásahy nejrůznějších vozidel (osobních i nákladních automobil, vlaků a železničních vagónů s nákladem). Helioport s přilehlými sklady zajišťuje rychlou dodávku hasebního materiálu v kontejnerech na těžko přístupná místa. Zavěšená lanovková kabina a lezecká stěna slouží k výcviku záchrany osob ve výškách. V areálu také najdeme i obytný dům. Skutečnost, že okenní, dveřní a vratové otvory této budovy jsou opálené dehtem a sazemi, ukazuje na jediné – budova musela odolávat náporu požáru, který frekventanti museli zdolávat na čas. Požár není to jediné, k čemu italští hasiči vyjíždějí. Zasahují také při vyprošťování osob a odklízení trosek při závalech, zemětřesení či sesuvech půdy. Hasiči zde nacvičují své dovednosti i v obrovské kryté hale, která je jim k dispozici po celý rok, zejména za nepříznivého počasí. Zde mohou pracovat i s pojízdnou hasičkou technikou. V autoparku a v garážích najdeme několik pečlivě udržovaných historických kousků, ale zejména pak nejnovější hasičské vozy, cisterny a dopravní automobily, které slouží rovněž pro výcvikové účely školy. Jako záchranáři se hasiči osvědčili také při práci pod vodou. Nelze se tak divit, že v  jedné z budov areálu se nachází 11 m hluboký osvětlený bazén s vnitřními okénky pro přihlížející. Najdeme zde i prostor pro zkoušení a plnění tlakových lahví k dýchacím přístrojům pro celé Jižní Tyrolsko. Nechybí zde provozní kanceláře, ubytovna pro frekventanty, jídelna, ani skromná kaple se jmény hasičů, kteří zahynuli ve službě. K areálu náleží i menší vinice, která se nachází přímo nad školou. Není divu, že si členové expedice kromě dojmů s sebou odvezli i jednu lahvinku vína s originální etiketou.

Na rozdíl od Itálie se naše dobrovolné hasičské sbory nemohou rovnat hasičům profesionálním, kteří u nás působí pod garancí Hasičského záchranného sboru ČR (HZS). Základním posláním HZS je chránit životy, zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech (živelní pohromy, průmyslové havárie či teroristické útoky apod.) a HZS je proto hlavním koordinátorem a páteří integrovaného záchranného systému (IZS), který zabezpečuje koordinovaný postup při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. HZS v současnosti tvoří generální ředitelství, které je organizační součástí Ministerstva vnitra, a dále pak 14 hasičských záchranných sborů krajů. Součástí HZS jsou také vzdělávací, technická a účelová zařízení.

Podtrženo a sečteno: každá země má vytvořen svůj systém ochrany obyvatelstva. Organizace hasičské služby v Itálii je v porovnání s námi tedy zcela odlišně pojata. Naši dobrovolní hasiči jsou do IZS sice začleněni, ale jejich pomoc je opravdu jen dobrovolná. Tomu odpovídá i poměrně zastaralé materiálové vybavení, poměrně malý roční obecní příspěvek na jejich činnost a vzdělávání. Jsou to ale právě oni, kteří jsou Vám nejblíže, když jsou vaše životy v ohrožení a kteří organizují společenský život ve vaší obci. V případě nouze volejte 150 nebo tísňovou linku 112. Letos členové SDH Běloves oslavili 125 let svého působení, bylo se na co dívat. V některých obcích dobrovolné hasiče již bohužel nenajdete. Co k tomu dodat? Peníze vložené do našich dobrovolných hasičských sborů nejsou špatnou investicí, jen na to přijít…