Běloveští dobrovolní hasiči navštívili své italské kolegy / Pavel

„Hasičství kdo zamiluje, dobré srdce projevuje.“ (Al. Berger).

O kráse Jižního Tyrolska nepochybuje zřejmě nikdo, kdo alespoň jednou projížděl za dobré viditelnosti po dálnici z Rakouska do Itálie přes Brenner. Jižní Trolsko získala Itálie po porážce Centrálních mocností v 1. světové válce od rozpadajícího se Rakousko-Uherska. Do té doby patřil region už od středověku k Tyrolsku a dodnes se mu říká Jižní Tyrolsko. Úředním jazykem je v této autonomní oblasti proto vedle italštiny také němčina. Zástupci dobrovolných hasičů Běloves (velitel sboru - Pavel Punar, Jiří David) a jejich příznivci (Zbyněk Bujárek, Miroslav Vodička podnikli do této malebné části Itálie soukromou expedici. Během své cesty se jim podařilo navázat kontakt s tamějšími hasiči a navštívit tak zemskou hasičskou školu v Jižním Tyrolsku, což jim umožnilo konfrontovat organizaci hasičské služby u nás a v Itálii.

 Škola tvoří ohromný komplex, který byl vybudován nákladem bezmála 35mil € v areálu bývalého pivovaru. Hasičské výcvikové středisko se údajně budovalo celých 6 let a dokončeno bylo v roce 2002. Na území Jižního Tyrolska, které má rozlohu cca 740 000 ha, žije cca 451 tis. Obyvatel,rozdíl v nadmořské výšce je též uctyhodný od 200 m.n.m.v údolích po 4000 m.n.m na vrcholcích Alp.Na celém území přesto působí vedle 306 dobrovolných hasičských sborů pouze jeden profesionální hasičský sbor. Dobrovolní hasiči však mají v italském systému zcela jiné postavení. Dle slov Pavla Punara právě na dobrovolných hasičích spočívá veškerá zodpovědnost. Jinými slovy, členové jejich dobrovolných hasičských sborů musí ovládat vše, co u nás zabezpečují profesionální hasiči.

Rozsahu požadovaných znalostí a dovedností tedy odpovídá i materiálové vybavení celého areálu, ve kterém probíhá jak teoretická výuka, tak praktický výcvik. Hasiči jsou proškolováni v oblastech a v krizových situacích, které musí při své činnosti zvládnout. Škola poskytuje pro své frekventanty také solidní sociální zázemí. Zvědavé návštěvníky celým areálem provedl pan Stefan Pichler z hasičského sboru obce Tisens a pan Luis Oberkofler, okresní inspektor, který na této hasičské škole i působí. Učebny jsou pro  výuku vybaveny nejmodernější výukovou technikou s promítacím sálem, projektory a trojrozměrnými modely požárních prostředků. K výuce a k ověřování praktických dovedností slouží několik učebních polygonů, které dokáží nasimulovat skutečnou atmosféru při nelehkém zvládání kritických situací v terénu. Nadarmo se neříká  - těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Návštěvníci tak mohli nahlédnout do železobetonového tunelu cca 100 m dlouhého, s uzavíratelnými vraty, ve kterém probíhají hasební zásahy nejrůznějších vozidel (osobních i nákladních automobil, vlaků a železničních vagónů s nákladem). Helioport s přilehlými sklady zajišťuje rychlou dodávku hasebního materiálu v kontejnerech na těžko přístupná místa.Zavěšená lanovková kabina a lezecká stěna slouží k výcviku záchrany osob ve výškách. V areálu také najdeme i obytný dům. Skutečnost, že okenní, dveřní a vratové otvory této budovy jsou opálené dehtem a sazemi ukazuje na jediné – budova musela odolávat náporu požáru, který frekventanti museli zdolávat na čas. Požár není to jediné, k čemu italští hasiči vyjíždějí. Zasahují také při vyprošťování osob a odklízení trosek při závalech, zemětřesení či sesuvech půdy. Hasiči zde nacvičují své dovednosti i v obrovské kryté hale, která je jim k dispozici po celý rok, zejména za nepříznivého počasí. Zde mohou pracovat i s pojízdnou hasičkou technikou. V autoparku a v garážích najdeme několik pečlivě udržovaných historických kousků,ale zejména pak nejnovější hasičské vozy,cisterny a dopravní automobily, které slouží rovněž pro výcvikové účely školy.  Jako záchranáři se hasiči osvědčili také při práci pod vodou. Nelze se tak divit, že v  jedné z budov areálu se nachází 11 m hluboký osvětlený bazén s vnitřními okénky pro přihlížející. Najdeme zde i prostor pro zkoušení a plnění tlakových lahví k dýchacím přístrojům pro celé Jižní Tyrolsko. Nechybí zde provozní kanceláře, ubytovna pro frekventanty, jídelna, ani skromná kaple se jmény hasičů, kteří zahynuli ve službě. K areálu náleží i menší vinice, která se nachází přímo nad školou. Není divu, že si členové expedice kromě dojmů s sebou odvezli i jednu lahvinku vína s originální etiketou.

Na rozdíl od Itálie se naše dobrovolné hasičské sbory nemohou rovnat hasičům profesionálním, kteří u nás působí pod garancí Hasičského záchranného sboru ČR (HZS).  Základním posláním HZS je chránit životy, zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech (živelní pohromy, průmyslové havárie či teroristické útoky apod.) a HZS je proto hlavním koordinátorem a páteří integrovaného záchranného systému (IZS), který zabezpečuje koordinovaný postup při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. HZS v současnosti tvoří generální ředitelství, které je organizační součástí Ministerstva vnitra, a dále pak 14 hasičských záchranných sborů krajů. Součástí HZS jsou také vzdělávací, technická a účelová zařízení.

Podtrženo a sečteno: každá země má vytvořen svůj systém ochrany obyvatelstva. Organizace hasičské služby v Itálii je v porovnání s námi tedy zcela odlišně pojata. Naši dobrovolní hasiči jsou do IZS sice začleněni, ale jejich pomoc je opravdu jen dobrovolná. Tomu odpovídá i poměrně zastaralé materiálové vybavení, poměrně malý roční obecní příspěvek na jejich činnost a vzdělávání. Jsou to ale právě oni, kteří jsou Vám nejblíže, když jsou vaše životy v ohrožení a kteří organizují společenský život ve vaší obci. V případě nouze volejte 150 nebo tísňovou linku 112. Letos členové SDH Běloves oslavili 125 let svého působení, bylo se na co dívat. V některých obcích dobrovolné hasiče již bohužel nenajdete. Co k tomu dodat? Peníze vložené do našich dobrovolných hasičských sborů nejsou špatnou investicí, jen na to přijít…

            Na podkladě rozhovoru s velitelem SDH Běloves, Pavlem Punarem, pro Vás připravil                                                                                   Ing. Jiří Polák, Náchod.